Sním o úspěchu na mistrovství světa, říká Král českého triatlonu
Letos nastoupil ke třem závodům XTERRA Světového poháru. A třikrát se v téhle prestižní sérii v terénním triatlonu dostal na stupně vítězů. Lukáš Kočař má skvělou formu, kterou naposledy ukázal o uplynulém víkendu v Prachaticích, kam se opět sjela nejlepší světová konkurence. „Na první místo to zase nevyšlo, byl jsem dvakrát druhý, ale vím, že z víkendu v Prachaticích jsem toho víc vytěžit nemohl, takže jsem spokojený. Vždycky jsem tam chtěl vyhrát, tak si to snad nechávám na další roky,“ říká s úsměvem brněnský závodník, který v minulém roce vyhrál anketu Král triatlonu o nejlepšího českého závodníka sezony.
Chystáš se letos zaútočit taky na celkové vítězství v žebříčku XTERRA? To se zatím žádnému Čechovi nepovedlo.
Takové plány zatím nemám. Aby člověk vyhrál celkové pořadí, musí objet hodně závodů, zatímco já se letos připravuji už jen na jeden, možná dva závody XTERRA, které se zároveň uskuteční jako mistrovství Evropy.
Už dřív jsi řekl, že by ses letos chtěl zúčastnit obou ikonických světových šampionátů na Havaji – XTERRA v terénním triatlonu a IRONMAN v dlouhém triatlonu. Platí to stále?
Bohužel se všechno zkomplikovalo. Chystal jsem se na to, dokud platilo, že se oba závody uskuteční čtrnáct dnů po sobě. Bohužel ale byl šampionát XTERRA odložen až na prosinec, mezi závody je tedy šest týdnů pauza. Nedovedu si představit, že bych zůstával na Havaji tak dlouho, ani že bych tam letěl na každý závod zvlášť.
Jaký z těch závodů tedy dostane přednost – legendární IRONMAN, na kterém je ale výrazně těžší uspět, nebo XTERRA, kde máš větší šanci na medaili?
Nejprve se musím kvalifikovat na IRONMANa. Účastnický slot bych si chtěl vyjet v srpnu ve Frankfurtu nebo v Kodani. A pokud by se to podařilo a jedno z těch tří míst bych ve Frankfurtu nebo Kodani získal, soustředil bych se na IRONMANa.
Ty jsi začínal s olympijským triatlonem, ze kterého jsi přešel na terénní a dlouhý. Proč jsi se pro takový vývoj rozhodl?
V olympijském triatlonu se mi nepodařilo dosáhnout na cíle, které jsem měl. Už v roce 2014 jsem mířil na olympiádu do Ria, ale pomalu se mi vzdalovala a nevypadalo reálně, že bych se kvalifikoval. Aby člověk uspěl v olympijském triatlonu, musí být excelentní běžec. Ti nejlepší se zároveň řadí do české běžecké špičky. A to já nikdy úplně nebyl. Naopak se mi více dařilo v cyklistické části, ve které jsem patřil mezi špičku i na mezinárodních závodech. Navíc jsem spíš diesel na delší tratě, které mi sedí víc než sprint, na který nemám rychlost a výbušnost. Tím se rýsovala cesta ke změně.
Zkus lidem, kteří neznají triatlon, vysvětlit rozdíl mezi těmi třemi světy – olympijským, dlouhým a terénním triatlonem.
Olympijský je skvělý pro rozvoj mládeže. Člověk při něm musí být rychlý ve všech disciplínách, mít zvládnutou ekonomiku pohybu a všechno cílit k olympiádě. Proto má také podporu státu a tím následně i od národních sportovních federací. Ti sportovci jsou pak více vázaní na výkonnostní systém a nemají takovou volnost.
Ti nejlepší z olympijského triatlonu, zejména silní cyklisti, se pak často dokážou etablovat do světové špičky v dlouhém triatlonu a umějí vyhrávat i tam. Na rozdíl od olympijského triatlonu se v dlouhém ovšem mohou prosadit i lidé, kteří nemají triatlonovou minulost, ale dokážou ji kompenzovat svým obrovským motorem nebo ohromným objemovým tréninkem. Dlouhý triatlon je proto pro hobíky podstatně přívětivější a oblíbenější, protože je to pro ně i větší výzva. Navíc IRONMAN na Havaji byl vlastně úplně prvním triatlonovým závodem, takže jsou to kořeny našeho sportu.
XTERRA a terénní triatlon jsou uvolněnější, přírodnější, komunita je v nich taková přátelštější. Přijde mi také nejvhodnější pro hobby sportovce, kteří chtějí s triatlonem začít – je tu nejkratší plavání, ostatní distance také bývají kratší, jezdí se na horském kole a takových závodů se koná relativně hodně.
Ve kterém z triatlonů máš větší šanci se prosadit?
Poslední roky cílím na úspěch na mistrovství světa v terénním triatlonu. Rád bych uspěl buď v šampionátu XTERRA nebo na šampionátu oficiální mezinárodní unie World Triathlon. To je můj vysněný cíl. V dlouhém triatlonu je konkurence čím dál větší a až letos skončí olympijský cyklus, dá se předpokládat, že ještě vzroste, protože hodně lidí přejde na dlouhý triatlon. A s mým somatotypem mohu těžko pomýšlet na to, že bych se v Koně dostal na pódium.
Máš ale velký trumf: trénuje tě Luboš Bílek, který v minulosti koučoval i Němce Sebastiana Kienleho, mistra světa z havajského IRONMANa. Hádám, že máte nastavené vysoké cíle?
Pro Luboše je stejně jako pro všechny triatlonisty, kteří se nevěnují olympijskému triatlonu, absolutním vrcholem IRONMAN v havajské Koně. Luboš tam dokázal zvítězit se Sebim, teď by tam rád uspěl i s českým sportovcem, tedy buď se mnou nebo s dalším reprezentantem Tomášem Řenčem. Dostat se tam do top 10 by byl výjimečný úspěch, to se ještě žádnému českému muži nepodařilo. Přitom konkurence je tam každý rok větší, takže je teď těžší se tam už jen kvalifikovat.
Dovedeš si představit, že tam budeš prohánět Jana Frodena, Alistaira Brownleeho, Lionela Sanderse a další megahvězdy světového triatlonu?
V plávání (3,8 km) a na kole (180 km) mám už teď teoreticky výkonnost na to, abych s nimi přijel v kontaktu do druhého depa. Pak ale startuje maraton, do kterého člověk jde po pěti hodinách závodění v obrovském horku. Aby se pak člověk dostal do nejlepší desítky, potřebuje maraton kolem tří hodin, což nepovažuji za nereálné.
Jak je pro tebe těžké spojit terénní s dlouhým, když má každý z nich naprosto jinou cyklistiku?
Snažím se je kombinovat. Luboš mi polovinu cyklistických tréninků píše na horské kolo, polovinu na triatlonové. Myslím, že se vhodně doplňují. Luboš to tak praktikoval vždycky i s dalšími triatlonisty, kteří pak pod jeho vedením uspěli na Havaji. Za mě je ta kombinace super.
Jak moc řešíš v tréninku výživu? Sníš, na co přijdeš, nebo se hlídáš?
Musím se hlídat. V zimě to tolik neřeším, proto mám na jaře dvě až tři kila navíc, které musím před závody shodit. Když cílím na velký závod, tak už si musím optimální hmotnost hodně hlídat.
Využíváš nějaké doplňky stravy?
V poslední době jsem si oblíbil powerdrink a protein, který si dávám v ledovém smoothie s ovocem. Během pěti minut do sebe dostanu všechno, co potřebuju. Po těžkém tréninku nebo před závodem bych přitom na teplé jídlo ani nepomyslel.
Co si dáváš před závodem?
Když je závod dopoledne, tak si dávám k snídani ovesné vločky zalité teplou vodou s medem. Sním je tak 3,5 hodiny před startem, aby mi stačilo slehnout. Před závodem si pak dám powerdrink, protože potřebuji doplnit energii v tekuté formě. A když je start až odpoledne, dám si před tím k obědu ještě suchou rýži.
Jak doplňuješ energii během středního triatlonu, který trvá skoro čtyři hodiny?
Míchám si gely s vodou. Vždy si spočítám, kolik jich potřebuji, aby mi vycházelo doporučené množství sacharidů na hodinu – někdy to je až 120 gramů. Na občerstvovačkách si pak už beru jen vodu, protože chci spoléhat na výživu, kterou mám vyzkoušenou z tréninku.
A co po závodě?
V cíli si vezmu cokoliv. Bývám hodně dehydrovaný, proto potřebuji vodu a ionty. A hodinu až dvě hodiny po závodě pak dostávám chuť na něco nezdravého, takže si dám klidně burgera a hranolky, nebráním se ničemu.