Hlavně se běháním nestresujte, říká mistr republiky v krosu

Žádný jiný český běžec se nepohybuje v terénu tak rychle a obratně jako Jáchym Kovář. Pětadvacetiletý atlet Dukly Praha letos získal mistrovský titul v krosu i v běhu do vrchu, závodil také na mistrovství Evropy a jako student Vojenského oboru se chystá reprezentovat Česko na Zimních světových armádních hrách. „Běhání mě pořád hlavně baví, ale je pravda, že kdybych se nesnažil něco dokázat, nebylo by to to pravé,“ říká Jáchym, který začal s běháním až ve svých 16 letech.

Vítězství slavíš originálním způsobem: ve finiši cílovou páskou neprobíháš, ale přeskakuješ. Jak tě něco takového napadlo? Nemáš strach, že zakopneš a vytvoříš nejvtipnější fotku české běžecké historie?

Měl jsem to v hlavě, už když jsem byl mladší. Od někoho jsem to tenkrát odkoukal a chtěl jsem tak tím přiblížit svou hlavní disciplínu 3000 m překážek. Poprvé jsem to vyzkoušel někdy v roce 2020. Líbí se mi, že tím lidi bavím. Strach z toho nemám – doufám, že ty slečny nedrží pásku moc pevně.

Na podzim ses stal mistrem republiky v krosu, s běháním jsi přitom začal až v 16 letech. Čemu jsi se věnoval před tím?

Osm let jsem hrál fotbal za vesnici jménem Horní Újezd. Postoupili jsme tenkrát díky starším žákům z 1. A třídy do krajské soutěže, což byl velký úspěch. Dneska už je ale fotbalových týmů méně, tak to takovou hodnotu nemá.

Jakou nejlepší běžeckou radu ti někdo dal?

Nad tím musím přemýšlet… Asi nemám jednu konkrétní radu, ale dostal jsem spoustu užitečných tipů, které pak vedou ke kvalitnímu výkonu. Kdybych měl čtenářům nějakou radu předat, tak ať se běháním nestresují, ale především se jím baví a začínají opatrně.

Máš v Česku nějaký oblíbený závod, který není tolik známý, ale určitě stojí za vyzkoušení?

Zmíním jich více. Doporučil bych například lesní kros Malá cena Velké Verandy nebo Běh na Českou chalupu v Liberci. Rád běhám také Bobr-Cup, ale to je štafetový závod, kde jeden člen týmu běží, další jede na kole a další na kajaku. Samotného mě láká například Ádrkros, který jsem ještě neběžel, nebo třeba Trailová Závist.

Seš poměrně velký běžecký univerzál. Závodíš na dráze, na silnici i v terénu. Kde tě to nejvíc baví?

Nejraději mám běh v terénu. Příroda je šetrnější pro tělo, zábavnější, hezčí na pohled a člověk pozná krásné krajiny.

Nevadí ti, že terén je obtížně měřitelný – neexistují v něm české rekordy a osobní rekordy jsou s ohledem na aktuální podmínky také těžko porovnatelné?

Tak to zkrátka je, takže mě to ani nemrzí. Na důležitých závodech se schází kvalitní konkurence, takže člověk má srovnání podle výsledků ostatních. Ti nejlepší se pak kvalifikují na vrcholné mezinárodní akce.

Nelákají tě také ultra a skyrunningové závody?

Zatím ne. Samozřejmě jsem o nich slyšel, v budoucnu bych je asi chtěl vyzkoušet, ale vyžadovalo by to úplně jiný trénink a moje tělo na to zatím není adaptované.

Dbáš na správnou výživu?

Určitě si uvědomuji, že je to ve sportu důležité téma. Na jednu stranu se snažím neomezovat, ale na druhou stranu už jsem se párkrát sešel s výživovou terapeutkou, která mi poradila věci, co mi v jídelníčku chybí, a tak se je snažím pravidelně zařazovat. Snažím se zkrátka hlídat, abych přijímal dostatek bílkovin, sacharidů, tuků a také vitaminů a minerálů.

Jaké produkty Edgar využíváš?

Nejraději mám Powerdrink, který mi dodává energii, ale zároveň mi pomáhá s přirozenou regenerací, což už jsem párkrát výrazně pocítil na soustředěních a po náročných trénincích. Také používám Protein, který se mi osvědčil. A přiznám se, že jsem si hůř zvykal na Isodrink a jeho mírně slanou příchuť, ale používám ho rád, protože cítím, že po něm je tělo mnohem více hydratované.

Je pro krosového běžce důležité umět se pohybovat v různých terénech – máš třeba jinou techniku běhu na bahně, jinou na kamenech…?

Neřekl bych, že měním techniku, ale je podle mě důležité, že se nebojím chodit tréninky v těžším terénu. Spousta běžců trénuje raději na silnici, zatímco já chodím volné běhy v terénu. Díky tomu získávám zkušenosti i lepší techniku v terénu.

Někde jsem si přečetl, že jsi desátník. Znamená to, že sloužíš v armádě?

Ano, jsem ve druhém ročníku na vysoké škole Vojenského oboru.

Můžeš to trochu upřesnit?

Studuji Vojenský obor na Fakultě tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy. Jedná se o malý obor, který zároveň spadá pod Univerzitu obrany, kam se každý rok hlásí okolo sto lidí a přijímají čtyři až pět.

Takže pak budeš působit v armádě?

Tím, že jsem nastoupil na vojenskou školu, tak jsem se zavázal, že v armádě odsloužím dvojnásobek času, který budu studovat. Pokud by se tak nestalo, musel bych se vyplatit. Pokud ale v armádě zůstanu, mám místo prakticky jisté. Obor, který studuji, ze mě udělá vojenského tělocvikáře, který působí na útvarech, kde se stará o fyzickou připravenost vojáků, přezkušuje je a vede hodiny pro tělesnou a speciální přípravu.

Taková škola se asi dobře propojuje s běžeckou kariérou, ne?

Jelikož už mám jednu vysokou školu na stejné fakultě za sebou, tak si celou řadu předmětů nechávám uznávat, díky čemuž mám více času na trénink. Zároveň mám v rámci školy další sportovní aktivity, takže někdy mám i čtyři tréninkové fáze denně. Na druhou stranu ale máme v létě dost kurzů, při kterých trénovat moc nejde.

Co je tvoje motivace, která tě žene dopředu?

Hlavně mě běhání pořád baví. Ale je pravda, že kdybych se nesnažil něco dokázat, nebylo by to to pravé. Takže se u mě propojuje radost z běhání, touha po závodění, možnost setkávat se s kamarády a poznávat nová místa po celém světě.

Máš nějaký vysněný závod, který bys chtěl vyhrát?

Asi nemám. Rád bych se dobře umísťoval na vrcholných akcích, letos bych si třeba přál uspět na Letní světové univerziádě, pokud se ovšem na ni dostanu. A teď v zimě bych měl jet na Zimní světové armádní hry v Německu.

V jakých sportech můžeš v armádě soutěžit?

Na vrcholných akcích, jako jsou třeba Letní a Zimní světové armádní hry, se soutěží v běžných, pro vojáky nejvíce dostupných sportech. Dále jsou zde ale zařazeny i speciálně armádní sporty, jako je například parašutismus, letecký pětiboj nebo vojenský pětiboj. Ten je složený ze střelby, překážkové dráhy NATO, překážkového plavání na 50 m, hodu granátem na cíl a vzdálenost a běhu na 8 km.

Dále probíhají přesně nestandardizované soutěže, jako je letní nebo zimní survival, Krkomen a také běžecká liga, která je složená z několika kol po celé České republice.