Domestici.cz: Na RAAM jsme uspěli díky týmu, štěstí… a Powerdrinku
Úspěšně dokončili jeden z nejtěžších cyklistických závodů na světě. Spálili desítky tisíc kalorií. Projížděli okrajem tornáda. Na své osmidenní cestě v sedle zažili spoustu euforických chvil. V těch těžších jim zase pomáhalo vědomí, že to celé nedělají jen pro sebe, ale pro zlepšení paliativní péče v České republice. Dámy a pánové – Martin Souček a Tomáš Navrátil aka Domestici.cz obstáli v Race Across America (RAAM) 2024 a mohou se pyšnit titulem Finisher. Po celých osm dní a osm hodin jim sílu a energii dodával i náš Powerdrink.
Čím je Amerika nejvíc překvapila? Co bylo nejtěžší? A v čem spočívaly hlavní předpoklady úspěchu? O tom jsme si povídali s Martinem Součkem.
„I když to na první pohled vypadá, že RAAM je o výkonech závodníků, není to zdaleka celá pravda. Šlapat jako hodinky musí celý tým, bez toho by nebylo možné závod dokončit. Každý z kluků z doprovodného týmu musel neustále vědět, co má dělat. Proto jsme ještě před odjezdem do Ameriky měli přípravná setkání, na kterých jsme si vysvětlovali, co a jak. Stručně řečeno je tým alfou a omegou závodu a investice do přípravy se ukázala jako klíčová. Protože kdyby se zastavila doprovodná karavana, zastaví se i cyklista. A časový limit je neúprosný,“ líčí Martin. Podpůrný tým měl za úkol flexibilně reagovat na potřeby a požadavky Martina a Tomáše. Chystal jídlo a pití, komunikoval s pořadateli, doplňoval zásoby i palivo, staral se o navigaci atd. „Častokrát se stalo, že kluci neměli čas ani zajít si na záchod nebo se osprchovat. Sprcha a toaleta v doprovodném karavanu byly určené jen pro nás závodníky, technicky to nešlo udělat jinak. Takže i v těchhle ‚přízemních‘ věcech vznikal pro kluky z týmu diskomfort. Přičti si k tomu stále rostoucí spánkovou deprivaci a vyjde ti, že bez motivace to nejde zvládnout. Naštěstí se nám podařilo vybrat si takové lidi, kteří tu motivaci v sobě a taky v projektu Domestici.cz našli a kteří vytvořili kamarádskou partu,“ nešetří Martin slovy chvály pro patnáct členů doprovodného týmu.
Bez štěstí by to nešlo (nejelo)
A jak se jelo samotným závodníkům? „Já jsem se po celou dobu závodu snažil maximálně kontrolovat, abych jel co možná nejkonstantnějším tempem. To byl základní předpoklad ten závod dojet. Trošku zasprintovat jsem si dovolil až poslední den,“ vysvětluje Martin.
Každý z dvojice si vybral v závodě slabší den. U Martina se projevily negativní důsledky spánkové deprivace, Tomáše zase dostalo extrémní vedro. „Když jeden z nás nemohl, táhl to za něj druhý. Tak je to v podobných závodech normální,“ říká Martin. Závodníci se přitom během závodu prakticky nepotkali. Když jeden dojel svůj úsek, druhý vystartoval na silnici a pokračoval dál.To, že závod nakonec úspěšně dokončili, připisuje Martin třem hlavním příčinám. První byla příprava závodníků – fyzická i mentální. Druhou příčinou byla zmíněná příprava podpůrného týmu. A tou třetí bylo štěstí. „Fakt, bez štěstí by se to nepovedlo. Potká tě pár fuck-upů a končíš. Mezi úspěchem a neúspěchem vede velmi tenká hranice, proto hraje štěstí významnou roli,“ říká Martin s naprosto vážnou tváří.
Jedním z projevů toho štěstí bylo počasí. Pršelo za celou dobu závodu v podstatě dvakrát. Jednou dvanáct hodin a velmi vydatně. „To jsme se dostali na okraj tornáda. Lilo jak z konve, blesky bily snad každou sekundu a samozřejmě byl hrozný vítr. V tom se jelo hrozně blbě. Podruhé pár hodin při dojezdu do cíle. Jinak jsme měli letos velmi horké počasí v průběhu celého závodu, což mně osobně vyhovuje víc než zima a právě déšť,“ vzpomíná Martin.
Jet na dluh
Když docházela šťáva, pomáhal oběma závodníkům náš Powerdrink. Chutný a přitom funkční, říkají. „Jeli jsme na tomhle produktu celý závod. Na rozdíl od jiných,“ říká Martin. Oba postupně snižovali množství přijímaných kalorií – od naplánovaných 6000 až někam k 3800 za den. „První dva dny jsem se snažil pořádně jíst. Ale zjistil jsem, že mi to nedělá dobře – byl jsem nafouklý jako balón! Tak jsem postupně ubíral a zároveň jsem zvyšoval podíl normálního jídla na úkor sportovní výživy, tedy tyčinek a gelů. Jak moje tělo dokázalo vydat každý den 8000 kalorií a přijmout jen necelou polovinu, je pro mě záhada. Přitom jsem zhubl asi jen kilo. Musím si o tom promluvit s odborníky, kteří nám radili v přípravě,“ podivuje se Martin.
Amerika je jiný svět
Obrovská a úplně jiná. Tak Martin stručně definuje zemi, kterou společně s Tomášem projížděli. „Kolo ti dá čas a prostor vnímat ten ohromný prostor z jiné perspektivy, než kdybys jel autem. Tedy když jedeš přes den a vnímáš okolí. Každý z těch 13 států, které jsme projeli, je úplně jiný než ty ostatní. Všechno je tam velké. Jedeš třeba celý den a nepotkáš město nebo vesnici, na to u nás v Evropě nejsme zvyklí,“ vybavuje si Martin detaily z cesty. Odvrácenou stranou velikosti byly například přejezdy z pruhu do pruhu na dálnicích. „Docela velká část závodu vedla po dálnici. Připomínám, že se jede za běžného provozu. Cyklistu chrání doprovodné auto s majáčkem, které jede za ním. A teď si představ, že musíš přejíždět na dálnici přes tři pruhy, protože tři pruhy vedou doprava a tři doleva a ty potřebuješ jet doleva. Takže přejíždíš asi třicetikilometrovou rychlostí pruhy na dálnici, kde se jezdí sto třicet. To je šílený adrenalin, umocněný tím, že v těchto úsecích tě doprovodné vozidlo má zákaz doprovázet, takže jsi tam desítky kilometrů sám.“
Jiní jsou ve Spojených státech taky lidé. Jsou zvědaví, komunikativní, otevření, projevují zájem. „Zastavili u nás a ptali se, kdo jsme a co děláme. Řada z nich o RAAMu vůbec nevěděla. Rozdávali jsme jim náramky Domestiků a informace o tom, co děláme a proč to děláme. A ti lidi z toho byli upřímně nadšení. Oni to takhle prostě mají,“ říká Martin.
Takže co závod Domestikům dal?
„To, že jsme závod dokázali dokončit v dobrém čase, nám dodalo sebedůvěru. Současně se posílila i víra v náš projekt, v to, že lidi oslovuje, že stále posílají peníze do sbírky. Věříme, že se nám do konce roku podaří splnit náš cíl, a sice vybrat 10 milionů korun na podporu paliativní péče v Česku. Chtěl bych moc poděkovat všem dárcům, kteří už přispěli. A současně upozornit na to, že nic nekončí, jedeme dál a zejména díky skvělé nabídce manželů Vlčkových byl a bude každý dar do sbírky zdvojnásobený. Pokud tedy někdo s příspěvkem váhal, tak teď je určitě ta správná chvíle,“ vzkazuje Martin.
Držíme Domestikům palce. A jsme rádi, že jsme mohli naším Powerdrinkem přispět k úspěchu první české dvojice finisherů nejtěžšího cyklistického ultrazávodu na světě. Připíjíme (Powerdrinkem) i na úspěch druhého, neméně těžkého úkolu. Jestli se chcete zapojit, informace najdete na www.domestici.cz.